1 pourcent artistique ve Francii

Historie:
Systém na osazování výtvarného díla ve veřejném prostoru a v architektuře "1 pourcent artistique" tedy "1 procento na umění" byl ve Francii prosazen v roce 1951 díky aktivitě sochaře René Iché. Tento státní předpis navrhoval již od roku 1936. Původně to byla iniciativa ministerstva školství jako součást programu národního vzdělávání. Předpis ministerstva školství ukládal vynaložit 1 % z rozpočtu výstavby každé budovy školy pro integraci současného uměleckého díla do architektury. Během 70. a 80. let se tento státní zákon rozšířil na stavby všech ostatních ministerstev a nakonec na všechny nové stavby vzniklé ve veřejném sektoru. V současné době jsou to buď přímo státní zakázky (ministerstva) nebo zakázky collectivités locales (podle závazků přesunutých ze státu na jednotlivé lokální instituce po decentralizaci). Od založení 1 pourcent artistique bylo díky této vyhlášce ve Francii zrealizováno na 12 300 monumentálních uměleckých děl, z toho je podstatná část dnes už obecně uznavanou kulturní pokladnicí Francie.

Systém:
Zakázky, kterých se týká 1% artistique jsou nové veřejné stavby. Od výše odhadované ceny těchto staveb (bez daní, bez úprav pozemku a bez vnitřního vybavení) se vypočítává jedno procento. A to může činit až 2 milióny eur. V případě, že výše jednoho procenta je maximálně 30 000 eur, stavebník (stát nebo lokální instituce) může přímo koupit hotové dílo žijícího umělce, nebo mu rovnou přiřknout zakázku. Jinak umělce a jeho dílo na realizaci vybírá v rámci veřejné soutěže umělecká porota - comité artistique - složená z architekta realizované budovy, budoucího uživatele budovy, ředitele Oblastní správy kulturních záležitostí (DRAC), který přímo reprezentuje ministerstvo kultury a je zodpovědný za kulturní politiku v dotyčném regionu, regionálního prefekta (ředitel vzdělávání v případě stavby školy), prefekta odboru výstavby zastupující město, a 3 kvalifikovaných osob v oboru vizuálního umění, kteří jsou jmenováni na dobu pěti let. Protože umělecké dílo bude nedílnou součástí nové budovy, tak se předpokládá spolupráce s architektem, který stavbu navrhuje. Realizace je pak zajištěna umělcem ve spolupráci s architektem. Údržba díla je na majiteli budovy. Na umělce se vztahuje nepřenositelné autorské právo a má také právo na to být informován o jakékoli změně v okolí díla nebo o odstranění díla.

Organizace kolem 1% artistique je na regionální úrovni zajištěna DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles) - přímá reprezentace ministerstva kultury a komunikace (Ministère de la Culture et de la Communication), která se stará o udržování kulturní politiky v každém regionu (jeden region má rozlohu něco mezi půlkou a celými Čechy).

Problematické momenty systému 1% artistique:
- výše investice se odvozuje odraného projektu, který se může velmi změnit a jeho cena také
- jen pro nové stavby (žádné rekonstrukce a revitalizace, tak jak tomu bylo například v obdobném stavebním zákoně v Československu do roku 1991)
- architekti také tíhnou spolupracovat jen s určitým okruhem umělců, což může vést ke korupčnímu jednání. Důvodem může být i omezené vzdělání architektů v oblasti současného umění
- do jistého obnosu se může udělat nákup děl bez konzultace s odbornou komisí, což nahrává k problematice předchozího bodu
-  neexistuje žádný postih pro nesplnění, které je většinou obhájeno ekonomickými škrty.
(V Československu byly postihy za neplnění přísné - krácením výplaty a prémií projektanta a architekta)
- často dochází k napadání poroty, především jejího složení a systému volení
- v komisi mají příliš velký vliv úředníci na úkor profesionálů
- tři kvalifikované osoby v oboru vizuálních umění by neměly být jmenováni DRACem, ale voleni výtvarnou obcí

Hlavní přínosy systému 1% artistique:
- zrealizují se monumentální současná díla žijících umělců
- část již z realizovaných děl se staly pokladnicí francouzské vizuální kultury
- profesionální porota má volný výběr, takže to může být teoreticky kdokoliv, jehož dílo je dostatečně kvalitní
- k integraci do architektonického projektu dochází hned od začátku
- dílo je přítomno v nebo vně veřejné stavby, takže může být vnímáno velkým počtem občanů
- dílo se stává jasným symbolem stavby a tímto i reprezentací, jak stát usiluje o současné umění
- oficiálně stát prezentuje 1% artistique jako úspěšný počin pro kultivaci veřejného prostoru a dává možnost občanům, kteří nechodí do muzeí a kamenných galerií, seznámit se skutečně se současným výtvarným uměním a tím zvyšuje kultivovanost samotné veřejnosti.

Odkazy na1% artistique:

http://www.culture.gouv.fr/culture/dap/dap/unpourcent/?pg=doc
http://basedaj.aphp.fr/daj/public/index/display/id_theme/418/id_fiche/10308
Stránky se seznamy (jen zlomkovité):
http://www.culture.gouv.fr/culture/dap/dap/unpourcent/?pg=realisation (pár příkladů po kliknutí na region na mapě)
http://unpourcent.drac-aquitaine.fr/accueil.html
http://ddab.org/fr/oeuvres_public
http://www.collectifr.fr/1pourcent/
http://www.franche-comte.culture.gouv.fr/Arts_pla_art_public_1_artistique.html
Kniha k výročí 1% artistique, která obsahuje výběr 100 stěžejních realizací:
http://editions.monuments-nationaux.fr/fr/le-catalogue/bdd/livre/796
Oficiální brožura k 1% artistique:
http://www.culture.gouv.fr/culture/dap/dap/unpourcent/uFiles/doc/17_fichier.pdf


Yaacov Agama, Hudební fontána, 1975, Paříž