Slavoj Nejdl

Sochař a medailér Slavoj Nejdl se narodil v roce 1929 v Košicích. Po absolvování gymnázia v Praze (1941 až 1944) nastoupil v roce 1948 na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do sochařského ateliéru Bedřicha Stefana, kde byl dva roky a po té přestoupil na Sochu na Akademii výtvarných umění k profesorovi Otakarovi Španielovi. Na AVU zůstal až do závěru svého studia roku 1953. 
Nejdl patřil ke generaci československých sochařů, kteří se prosadili v 60. letech s biologickou radikální abstrakcí, kterou úspěšně umísťovali jako monumentální realizace v exteriérech a interiérech tehdy budovaných prestižních staveb. Nejdlova typická morfologie „měkkých forem“ neslouží jen jako ideální doprovod k přísně geometrickým budovám modernistické architektury, ale jsou soběstačnými uměleckými díly. Vyznačují se monumentálními tvary s vnitřním pnutím a výraznou proporcí. Jeho schématické „měkké formy“ čerpají inspiraci ze studia základních přírodních procesů jako růst, rozpad, hroucení, tektonika. Koncem „zlatých 60. let“ tedy v období velkého kulturní rozmachu a společenské emancipace se zúčastnil několik sochařských výstav ve veřejném prostoru, které byli tehdejší přehlídkou toho nejodvážnějšího v sochařské produkci u nás a snesli srovnání s tím nejlepším na Západě. Jedná se například o 2. sochařskou bilanci v Olomouci v roce 1967 nebo výstavu Socha a město v Liberci v roce 1969. Jeho nejvýznamnějším dílem je Památník obětem fašismu a válek v Plzni z roku 1967. Často spolupracoval s architekty Věrou a Vladimírem Machoninovými. Do interiéru Domu bytové kultury na Praze 4 od této dvojice architektů vytvořil v roce 1972 monumentální betonový reliéf, který prochází třemi podlažími. Reliéf byl otisknut z negativní formy vytvořené přímo do dřevěného bednění při odlévání nosné betonové stěny. Tím se stal monumentální abstraktní prvek integrální součástí celé architektury. Svou modelací, pracující s odlévanou hmotou betonu jako s tématem, je dílo unikátní ukázkou experimentálního procesuálního umění 60. a 70. let 20. století, v tomto případě zcela výjimečným, protože vzniklo v rámci oficiální výzdoby obchodního domu. To dokládá odvahu a progresivitu nejen autora, ale i architektů DBK - manželů Machoninových. S architekty Machoninovými spolupracoval také při výzdobě hotelu Thermal v Karlových Varech, kde vytvořil v roce 1977 ovoidiký travertinový objekt při vstupu do hotelu. V 70. letech také vytvořil několik monumentálních realizací pro veřejný prostor na Liberecku a v Praze, mimo jiné pro prestižní stavby jako je pražské metro nebo Palác kultury. Vedle sochařské tvorby byl i významným sportovcem, v 50. letech dokonce reprezentoval Československo ve sjezdu na lyžích. Od 60. let tvořil v opuštěném zaplaveném lomu Chlum (Dolní Lomnice u Kunic), kde přestavěl opuštěné technické budovy na haciendu s terasou s výhledem na vodní hladinu. Objekt obsadil bez souhlasu úřadů i těžebního závodu a jedná se tak o první zdokumentovaný příklad tzv. squattingu u nás. Zde se během dalších let scházela společnost známých umělců, jako například spisovatel Bohumil Hrabal. Sochař Slavoj Nejdl zemřel 20. ledna 2007.

Pavel Karous