Sochařka, kreslířka a básnířka Ellen Jilemnická se narodila středoškolskému profesorovi a profesorce v roce 1946 v Hradci Králové a mládí prožila v tehdejší sochařské Mecce v Hořicích. Její bratr Ivan Jilemnický se stal také sochařem. Ellen Jilemnická studovala sochařství na střední uměleckoprůmyslové škole sochařské v Hořicích a po jejím absolvování nejprve studovala jeden rok na Akademii výtvarných umění v polské Vratislavi a poté ve svobodomyslných a inspirativních letech 1965 až 1970 na pražské Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jiřího Bradáčka a profesora Karla Hladíka. Jilemnická patří do postmoderní generace umělců 70. a 80. let, kteří objevili pro umění anekdotu a vyhýbali se estetickému, ideovému a tvarovému kánonu moderny, kterou vnímali, jako přiliž totalitní, úzkoprsou a mravokárnou. Ve své tvorbě z doby Normalizace zobrazuje banální předměty jako jablko, kravatu, kartáček na zuby, dort, krabičku od cigarety, atd., které ale transformuje do monumentálních jakoby neumětelsky vymodelované formy a objekty tak získávají monstrózního významu. Tvorba autorky se tím zdá být vzdálenou maloměstskou příbuznou amerického Pop-artu a nehledané formální provedení a odlehčený obsah jejích děl ji zcela jistě řadí mezi představitele české grotesky 70. a 80. letech jako jsou například sochaři Kurt Gebauer, Bohumil Zemánek, Karel Nepraš, Čestmír Suška, Jaroslav Róna a Michal Gabriel. 

Pavel Karous