Dílo V. K. Nováka je mezinárodně uznávané a v českém kontextu je zásadní. Novák od začátku své kariéry na sebe upozornil jako autor kinetické plastiky. Již v roce 1969 teprve dva roky po dokončení studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se zapsal do povědomí odborné veřejnosti svými instalacemi na venkovní sochařské výstavě Socha a město Liberec, která patřila bezesporu k zlomovým momentům ve vývoji vizuálního umění ve veřejném prostoru u nás a ukázala to nejodvážnější z objektové tvorby 60. let. V. K. Novák se zde presentoval svými třímetrovými kinetickými abstraktními objekty: „Šťastný pavouk“, „Páteř“, a „Píseň kovového věku“, které ještě vznikali pod vlivem tvorby Alexandra Caldera. Precizně vyvážené subtilní mobily, které se pohybovaly nepatrným pohybem vzduchu, patřily ve své době k tomu nejprogresivnějšímu, s čím jste se mohli v městské krajině setkat.

V nastupujících 70. letech si vytvořil vlastní postmoderní tvarosloví, které korespondovalo s nejaktuálnějšími projevy světového vizuálního umění. Z tohoto období je známá jeho série drobnějších objektů nazvané „Cykloty“, které se uváděli do pohybu dotykem ruky. Série čítala desítky kinetických objektů a nejčastěji jsou z nich zmiňované „Tleskající vozík“ a „Alegorický vůz – Sovětská verze“, které otevřeně ironizovaly absurdní, melancholické ale i směšné momenty ideově vyprázdněné státní propagandy v normalizovaném Československu, které byly součástí každodenní reality jejich občanů. Novák také v tomto období experimentoval se šperkem, kde se dostal až za hranici tohoto oboru do prostoru konceptuálních zásahů do krajiny lidského těla a Body artu.

V 80. letech realizoval velké množství monumentálních častokrát kinetických soch v rámci nové výstavby například Jablonce nad Nisou, Liberce, České Lípy, Teplic, Chomutova, Prunéřova a Prahy.
Realizace vznikaly v rámci stavebnímu zákonu, který ukládal věnovat 1 až 4% rozpočtu z nové stavby na výtvarné řešení. Tzv. čtyřprocentní zákon v Československu existoval od roku 1965 do roku 1991.  Nováky vysoutěžené  realizace v architektuře svojí kvalitou a inklinací k mírně ironickému high-techu a neokonstruktivismu naprosto vybočovali z dobového průměru výtvarných realizací ve veřejném prostoru v době normalizace.

Obecně je ale z jeho tvorby neznámější jeho mechanický objekt, osazený až po sametové revoluci v roce 1991 v rámci Všeobecné československé výstavy na místě zbouraného pomníku J. V. Stalina na pražské Letné. 24 metrů vysoký „Metronom“ má výšku vrcholu původního Stalinova pomníku a doba jednoho kyvu je jedna minuta a odpočítává pomíjivý čas každé doby, která si nárokuje věčnost a symbolizuje oscilaci mezi politickou pravicí a levicí. V roce 1992 vedl Novák autorský kolektiv úspěšné československé expozice na Světové výstavě Expo 92 ve španělské Seville. V roce 1990 nastoupil jako vedoucí ateliéru Šperk na Vysoké škole umělecko-průmyslové a tuto funkci zastával až do roku 2007. V roce 2001 vyhrál s Suzan Rae Ewingovou prestižní mezinárodní soutěž na výzdobu parku v Cincinnati v Ohiu, který je věnován prvnímu tamnímu afroamerickému starostovy v USA Theodorovi M. Berrymu. 6 let zde realizoval 27 metrů vysokou „Krystalovou věž“, minimalistickou protoarchitekturu, v které zpracovával témata lidského genomu a svobody. Novákovi důmyslné kinetické konstrukce využívající kov a světlo byly vystaveny a realizovány nejen u nás ale i v Polsku, Německu, Španělsku, Portugalsku a Spojených Státech. Vratislav Karel Novák zemřel v roce 2014, blo mu 71 let. 

Pavel Karous