1924 Písek - 1993 Praha
1942 – 1948 studoval  s nuceným válečným intermezzem na VŠUP v Praze v Ateliéru užitého malířství a sklářské práce u prof. Jaroslava Holečka a prof. Josefa Nováka

Benjamín Hejlek byl tvůrce monumentálních realizací aplikující nové postupy, zejména v oblasti tepelně tvarovaného skla. Sklo se od 60. let stále častěji stávalo materiálem pro realizaci užitého umění v architektuře. Benjemin Hejlek patří k prvním v generaci, kteří tento materiál začali cíleně používat a zahájili tak česko-slovenský fenomén "skla v architektuře". Umělec svými experimentálními technikami vytvořil několik dekorativních realizací např. pro Expo 67 v Montrealu, v hotelu „U Mědínků“ v Kutné Hoře, nádraží Most, letiště v Bratislavě, v poliklinice v Praze, na Nové scéně ND a také dohromady se svým kolegou prof. Františkem Burantem skleněné stěny pro vestibul pražského metra stanic Kačerov a Pankrác. Zapomenutý autor byl znovu připomenut na výstavě Sklo Klasik v roce 2010, kde byl zařazen mezi sklářské umělce jako je Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Václav Cígler, František Vízner, Vladimír Kopecký a Marian Karel, výtvarníky, kteří  se zapsaly „Československým sklem v architektuře“ do světových dějin umění.

Pavel Karous