sochy: 

Narodil se 30. 1. roku 1922 v Přední Ždírnici u Nové Paky. V Nové Pace, v blízkých Hořicích i v nedalekém Kuksu mohl obdivovat skvělou českou tradici sochy ve veřejném prostoru měst či volné krajině.  Po maturitě na gymnáziu v Úpici, kam bylo přestěhováno po záboru pohraničí z Trutnova, nejdříve začal studovat architekturu. Studium již dokončit nemohl, všechny vysoké školy byly v roce 1939 po okupaci zbytku Československa zavřeny. Následující rok na to studoval na zástupné brněnské škole uměleckých řemesel, kde se ještě více jeho zájem posunul směrem k výtvarnému umění. V roce 1941 ale už musel nastoupit k nuceným pracím do Říše.  Po válce se Janoušek vrátil do Prahy s rozhodnutím studovat sochařství.  Po neúspěšném přijímacím řízení na Akademii výtvarných umění se úspěšně dostal na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru prof. Wagnera. V roce 1950 ukončil své studium závěrečnou sochou Jana Husa, za kterou si vysloužil kritiku za nedostatečnou popisnost a absenci „té správné“ ideové nadstavby, přesto absolvoval především pro nepopíratelnou bravurní modelaci. V roce 1953 vstoupil do umělecké skupiny UB12, která mohla existovat v rámci Umělecké besedy.  Zde byl v úzkém kontaktu s přízněnými tvůrci, jako byl například malíř Václav Boštík, sochař Stanislav Kolíbal, grafička a kreslířka Adriena Šimotová, teoretik výtvarného umění Jiří Šetlík a především jeho žena sochařka Věra Janoušková. Skupina se v atmosféře stále uvolněnějším prostředí kulturní politiky od konce 50. let aktivně podílí na dekonstrukci Sorely a vytváření nových svobodných postupů navazující otevřeně na do té doby zatracovanou Československou avantgardu. Jeho slibně se vyvíjející kariéra sochaře pro veřejný prostor byla radikálně přerušena nastupující Normalizací. Janoušek totiž svůj občanský postoj dával veřejně najevo například také vytvořením sochy „Hrozba války“ pro československý pavilon na světové výstavě v Ósace v roce 1970, kde zástup apokalyptických militantních figur kráčejí z napřaženými zbraněmi na československý pavilon od sousedního pavilonu Sovětského. Po té byly jeho návrhy vylučovány z veřejných soutěží, a tak až na vzácné výjimky mohl své monumentální realizace pro architekturu a krajinu pouze plánovat. V roce 1986 se zdálo, že se mu otevírají nové možnosti poté, co mu byla dovolena retrospektivní výstava v Malé galerii brněnského Stavoprojektu, ale těsně před zahájením byla cenzorsky zakázána. Vzápětí na to Vladimír Janoušek 8. 9. 1986 umírá.
Pavel Karous